Vzduchotechnika je pouze kus plechového potrubí, které samo o sobě nemůže nikomu způsobit žádné trauma. Je to zcela logické, vždyť je to jen hromada sestaveného plechu do určitého tvaru a velikosti, kam proudí vzduch vháněný ventilátory. Už samotný název tohoto zařízení napovídá, že tu není nic škodlivého a nebezpečného, jenže pravda je mnohem složitější, než se na první pohled může zdát. Já bych potrubí vzduchotechniky VZT přejmenoval na „potrubí vzducho pracho plísňo a tuko techniky“. Ten zkomolený název by se zřejmě neujal, ale alespoň by vyjádřil potenciální nebezpečí, které se uvnitř těchto trubek může objevit.
Plísně. Plísním se ve vzduchotechnice může báječně dařit. Zrovna před pár dny jsem ponechal na sporáku odložený parní hrnec a zapomněl jsem v něm na dně trochu vody, což vyhovovalo tvorbě plísní do takové míry, že mě tu překvapily silnou zelenou vrstvou. Něco podobného se může vytvářet i uvnitř potrubí, pokud tam panuje vhodná teplota a optimální vlhkost vzduchu.
Prach. Samotný prach, který do potrubí vzduchotechniky proniká nepozorován a nezván, tu nezpůsobuje žádné potíže, ale jestliže se tu potká s rozptýleným tukem, je to hotová pohroma.
Tuk. Je-li do vzduchotechniky přiveden vývod z kuchyňské digestoře, je velice snadné vnitřní stěny potrubí pokrýt mastnotou. A když se na ní nalepí prach a pak se tu objeví další mastnota a pak další prach a další mastnota, tento koloběh prachu a mastnoty tu postupem času vytvoří velmi nebezpečnou smrtící past. Já tomu říkám „časovaná bomba“, protože mastný prach již od pouhého jednoho milimetru své tloušťky je velmi nebezpečnou a obávanou hořlavinou, což vám mohou potvrdit i někteří profesionální hasiči, co u takovýchto požárů zasahovali. Zásadní problém spočívá v tom, že to není vidět, není to na očích, a když ve vhodný okamžik pronikne do vzduchotechniky jiskra od sporáku a prach zapálí, můžete kompletně vyhořet.
Právě proto má svůj význam pravidelná revize vzduchotechniky a její případné čištění.